Tradiční čínská medicína (TČM, mezinárodně TCM) je ucelený systém péče o zdraví, který vychází z více než dvou tisíc let pozorování člověka a přírody. Patří k ní akupunktura, bylinná léčba, dietetika, masáž tuina a cvičení qigong. Podoba, ve které se TČM dnes učí po celém světě, ale vznikla teprve ve 20. století – a liší se od starší, takzvané klasické čínské medicíny.
V článku vysvětlujeme, co TČM je, na jakých pojmech stojí, jak vznikla a jaký je rozdíl mezi moderní TČM a klasickou čínskou medicínou.
Co je tradiční čínská medicína
TČM se nedívá na člověka jako na soubor orgánů, ale jako na celek, ve kterém spolu souvisí tělo, emoce, způsob života i prostředí. Zdraví chápe jako rovnováhu a plynulý pohyb, nemoc jako narušení této rovnováhy. Terapeut proto nehledá jen název nemoci, ale obraz celého člověka: proč potíže vznikly, co je oslabené a co naopak v těle přebývá.
K tomu slouží vlastní diagnostika – rozhovor, pohled na jazyk a jeho povlak, hmatání pulsu a pozorování obličeje, hlasu a pohybu. Podle zjištěného obrazu pak volí léčbu.
Základní pojmy čínské medicíny
- Čchi (qi) – životní dech, síla, která hýbe vším živým. Proudí drahami a ohřívá, chrání a proměňuje.
- Jin a jang – dva protikladné a přitom neoddělitelné aspekty všeho, co existuje: klid a pohyb, chlad a teplo, hmota a funkce. Podrobně v článku Jin a jang.
- Pět prvků (wu xing) – dřevo, oheň, země, kov a voda. Nejsou to látky, ale pět fází proměny, které popisují roční období, orgány i povahu člověka.
- Orgány zang-fu a dráhy – orgány nejsou jen anatomické části, ale funkční okruhy. Spojuje je síť drah (meridiánů), na kterých leží akupunkturní body.
- Krev, tělní tekutiny a esence jing – vyživující podstaty těla. Esence jing je uložená v ledvinách a odpovídá za vrozenou sílu a vývoj.
- Šen (shen) – duch, vědomí a psychická integrita člověka, sídlící podle klasických textů v srdci. Více v článku Šen – duch a srdce.
Metody tradiční čínské medicíny
- Akupunktura – tenké jehly do bodů na drahách.
- Akupresura a masáž tuina – tlak a masáž na stejné body a dráhy.
- Moxování – prohřívání bodů doutnajícím pelyňkem.
- Baňkování a gua sha – podtlak a stírání kůže.
- Bylinná léčba (fytoterapie) – směsi bylin skládané podle konkrétního obrazu.
- Čínská dietetika – strava podle toho, zda zahřívá, nebo ochlazuje.
- Qigong – pohyb, dech a soustředění, které si člověk cvičí sám.
Jak čínská medicína vznikala
Nejstarším uceleným teoretickým textem je Huangdi Neijing, Vnitřní kánon Žlutého císaře, sepsaný mezi 3. stoletím př. n. l. a 1. stoletím n. l. Má podobu rozhovoru mezi císařem a jeho lékařem Qi Bo a dodnes je základem výuky. Kolem roku 200 n. l. sepsal lékař Zhang Zhongjing Shang Han Lun, pojednání o nemocech z chladu, na kterém stojí bylinná léčba. Ve 3. století vznikla Kniha o pulsu Wang Shuheho a v 16. století monumentální herbář Ben Cao Gang Mu Li Shizhena.
Po celou tu dobu se medicína rozvíjela v mnoha školách. Neoddělovala se od filosofie, kalendáře a pozorování přírody – lékař měl rozumět rytmům roku, dne i člověka.
Zlom přišel ve 20. století. V roce 1929 navrhl lékař Yu Yunxiu tradiční medicínu v Číně zakázat jako pověru; vláda ustoupila až po velkých protestech. Po roce 1949 stát čínskou medicínu nezakázal, ale přetvořil: z mnoha rodových linií a škol vytvořil jednotný systém, který šlo učit na vysokých školách, zkoušet a vyvážet do světa. Na přelomu 50. a 60. let vyšly první jednotné učebnice. Tak vznikla TČM v podobě, jakou známe dnes.
Jaký je rozdíl mezi TČM a klasickou čínskou medicínou
Klasickou čínskou medicínou se označuje starší vrstva tradice, z níž TČM vyšla. Obě pracují s čchi, jinem a jangem, pěti prvky a drahami. Liší se ale tím, jak tyto pojmy chápou a co z původního učení zůstalo.
| Moderní TČM | Klasická čínská medicína | |
|---|---|---|
| Vznik | standardizace v Číně po roce 1949 | klasické texty od Huangdi Neijing po pozdější mistry |
| Pohled na člověka | orgány a dráhy jako funkční model organismu | člověk jako obraz celého světa, propojený s časem, přírodou a ročními obdobími |
| Nemoc | syndrom, například nedostatek jinu ledvin nebo horko v játrech | znamení ztracené rovnováhy mezi člověkem a jeho prostředím |
| Diagnostika | zařazení příznaků do diagnostických kategorií | navíc vztah k času: kalendář, nebeské kmeny a pozemské větve, konstituce |
| Léčba | terapeutická schémata podle syndromu | obnovení přirozeného rytmu, větší důraz na individuální konstituci |
| Výuka | jednotné učebnice, univerzitní studium, zkoušky | menší školy a přímé předávání mezi učitelem a žákem |
Dobře je rozdíl vidět na drobnostech. Moderní učebnice například uvádějí jako zdrojový (yuan) bod srdce bod HT7 Shenmen. Klasické texty Ling Shu a Nan Jing ale jako zdrojový bod dráhy srdce uvádějí Daling, dnešní PC7 na dráze perikardu. Jednotná kodifikace tak překryla to, co bylo v klasických textech otevřenou a živou otázkou.
Ani jeden přístup není „ten správný“. TČM přinesla srozumitelný a dobře naučitelný systém, díky kterému se čínská medicína rozšířila do celého světa. Klasická čínská medicína připomíná, odkud tento systém vyrostl a co se cestou ztratilo. Podrobně o tom píšeme v článku Klasická čínská medicína: zpět ke kořenům.
Dvě větve čínské medicíny na Západě
Na Západ se čínská medicína dostala oběma cestami. Univerzitní TČM zpřístupnili učebnicemi například Giovanni Maciocia, Peter Deadman nebo Dan Bensky. Vedle toho se rozvíjel tišší proud, který se vědomě vracel ke klasickým pramenům: akupunktura pěti prvků J. R. Worsleyho, škola J. D. van Burena pracující s kmeny a větvemi, překlady klasiků Claude Larreho a Elisabeth Rochat de la Vallée nebo taoistická výuka Jeffreyho Yuena. Do Česka a na Slovensko tuto klasickou linii přinesl Chris Bunckell; na ni navazuje i výuka na naší škole.
Je tradiční čínská medicína vědecky ověřená?
Výzkum čínské medicíny probíhá, výsledky jsou ale nerovnoměrné. Nejvíc podkladů je pro akupunkturu u některých typů chronické bolesti, u mnoha dalších použití jsou důkazy slabé nebo chybějí. Některé byliny mohou mít vedlejší účinky nebo se v EU nesmějí používat. TČM proto berte jako doplněk lékařské péče, ne jako její náhradu, a vybírejte terapeuta s ověřeným vzděláním.
Kde studovat TČM
V Česku se tradiční čínská medicína nestuduje na vysoké škole, ale na soukromých školách pro dospělé. Na naší škole nabízíme dvouleté studium tradiční čínské medicíny v Brně pro začátečníky i pokročilé. Učíme moderní TČM – diagnostiku, akupunkturní body, byliny a dietetiku – a v postgraduálním studiu navazujeme klasickou čínskou medicínou, kosmologií a prací s časem. Studenti mohou vyjet i na stáž na univerzitu tradiční čínské medicíny v Tianjinu.
Časté otázky
Co znamená TCM a TČM? TCM je anglická zkratka Traditional Chinese Medicine, TČM česká zkratka tradiční čínské medicíny. Jde o totéž.
Čím se TČM liší od západní medicíny? Západní medicína hledá konkrétní příčinu nemoci v orgánu, buňce nebo mikrobu. TČM popisuje stav celého člověka pomocí rovnováhy, pohybu čchi a vztahů mezi orgány. Oba pohledy se mohou doplňovat.
Je klasická čínská medicína starší než TČM? Ano. Klasická čínská medicína je starší vrstva tradice, TČM její moderní, sjednocená podoba z druhé poloviny 20. století.
Dá se TČM naučit i bez zdravotnického vzdělání? Ano, naše studium je otevřené i úplným začátečníkům. Použití některých metod, například akupunktury, ale může vyžadovat další kvalifikaci.
Článek má informativní a studijní charakter a nenahrazuje vyšetření lékařem. Pokud máte zdravotní potíže, obraťte se na lékaře; tradiční čínská medicína může být vhodným doplňkem.
