Většina studentů se nejdřív učí dvanáct hlavních drah. Každá má svůj orgán, průběh, body i čas a dohromady tvoří soustavu, se kterou se dá ošetřit většina toho, s čím lidé přicházejí. Vedle ní ale stojí soustava druhá, uspořádaná úplně jinak: osm mimořádných drah nemá vlastní orgán, nepodléhá dvacetičtyřhodinovému oběhu a šest z osmi si body půjčuje od drah hlavních.
Rozdíl se dá říct jednou větou. Dvanáct hlavních drah je soustava funkce a ukazuje, jak organismus pracuje. Osm mimořádných drah klade otázku jinou – podle čeho byl člověk uspořádán tak, aby mohl pracovat právě takhle. U hlavních drah se ptáme, co se v těle děje. U mimořádných, na jaké úrovni člověka nemoc leží.
Tenhle kurz je zdaleka nejrozsáhlejší, co učíme. Nejde jen o osm dalších linií k naučení, ale o mapu toho, jak se původní životní potenciál postupně uspořádává do konkrétního člověka – do jeho konstituce, držení, dechu i do způsobu, jakým reaguje na nečekaný podnět.
Trasa, nikoli čára
Chace a Shima v komentáři k Li Š‘-čenovi píšou, že mimořádné dráhy fungují spíš jako příliv a odliv než jako potoky. Potok má koryto, příliv ne. Potok teče stále v témže místě a dá se sledovat od pramene k ústí; příliv se pohybuje jako celek, nemá koryto ani pramen, a přesto má docela určitý směr a určitý čas. Otázka, kudy přesně příliv teče, je proto položená špatně.
Z toho plynou tři věci, které se táhnou celým kurzem. Za prvé, rozdíly mezi prameny nejsou vada – trasa jang čchiao mai se u Li Š‘-čena, Maciocii a Deadmana liší, aniž se kdokoli z nich mýlí. Za druhé, seznam bodů není definicí dráhy, ale výčtem míst, kde se s ní dá pracovat; proto má táž dráha u jednoho autora dvanáct bodů a u druhého sedmnáct. A za třetí: pracuje-li se s polem a ne s čárou, není nutné trefit správné místo na dráze, ale zasáhnout do pole. Konstituční práce proto snese menší přesnost v lokalizaci a o to víc stojí na záměru, straně a pořadí.
I mezinárodní norma tenhle rozdíl drží: WHO vede všech osm mimořádných drah jako vessel, zatímco dvanáct řádných zůstává meridian. Odtud ostatně pocházejí zkratky GV a CV.
Jak nauka vznikala
První část kurzu je historická, a není to úlitba akademičnosti. Nauka o osmi drahách je stará dva tisíce let a zároveň mladá padesát – a dokud člověk neví, ze které vrstvy které tvrzení pochází, nemá jak porovnat školy, které se navzájem vylučují.
Trasy pocházejí z doby dynastie Chan, kategorie z prvního století, pulzová vrstva z Maj-ťingu kolem roku 280, soustava osmi bodů až z období Jüan a Ming, první samostatná monografie z roku 1578 a bylinná linie od Jie Tchien-š’a z osmnáctého století. Naproti tomu skoro všechno, co se dnes na Západě učí jako ucelený systém – konstituční model, teorie tří předků, psycho-emoční rovina, vibrační technika i jednotlivé pulzové soustavy – vzniklo mezi roky 1970 a 2016.
Projdeme i to, jak se dráhy dostaly na Západ: linii francouzskou, německou a nizozemskou, japonskou a anglicky psanou literaturu, a čchi-kungové školy, které k osmi drahám vedou vlastní praxi.
Proč se školy neshodnou
Shoda v téhle látce neexistuje – a neshoda není nedostatek, který by šel odstranit dohledáním pramenů. Je to povaha látky, která vznikala ve vrstvách a nikdy nebyla sepsána jako celek. Kde se prameny rozcházejí, není správné jeden vybrat a ostatní zamlčet; správné je rozdíl ukázat a říct jeho důvod.
Rozcházejí se na pěti místech: v tom, kam se dráhy kladou v soustavě vrstev, v trase a výběru bodů, ve straně napichování, ve způsobu otevření dráhy a v pulzu. U pulzu stojí vedle sebe rovnou pět soustav, které se nedají míchat, protože každá odpovídá na jinou otázku.
Zvlášť se zastavíme u tvrzení, že mimořádné dráhy vedou jüan čchi. Bývá vyslovováno jako samozřejmost, ze které pak plyne všechno ostatní – proto jsou dráhy hluboké, proto se jimi šetří, proto sahají na konstituci. Projdeme proto Li Š‘-čenův text dráhu po dráze a podíváme se, kde o jüan čchi mluví a kde ne.
Kde dráhy leží v soustavě vrstev
Vrstvy se nerozlišují hloubkou vpichu, ale tím, jaká čchi jimi proudí. Wej čchi je vnější a rychlá, do cév vstoupit nedokáže a proudí v kůži a mezi svalovými vrstvami, prohřívá membrány huang a rozlévá se v hrudi a břiše. Jing čchi je hutnější a proudí s krví; v tomhle modelu je krev tím, čím tělo obalí patologii, kterou nedokáže vypudit. Jüan čchi je konstituční vrstva – je jí nejméně, obnovuje se nejhůř a sahá se na ni, až když ostatní možnosti selhaly.
Zvlášť věnujeme čas dvojici ťing a jing, protože právě tady se v české literatuře chybuje nejčastěji. Ťing je esence, tedy to, co člověk dostal a co se v životě vydává; jing je vyživující čchi, která vzniká z potravy a doplňuje se každý den. Rozdíl mezi vrstvou, kterou lze posílit stravou a odpočinkem, a vrstvou, jejíž ubývání je nevratné.
Na tohle uspořádání navazuje celá cesta škodliviny do hloubky – šlachosvalové dráhy, dráhy luo jako nádrž z krve, divergentní dráhy s latencí v kloubech a nakonec osm mimořádných drah jako poslední nádrž.
Tři metodiky, jeden pacient
Kurzem se prolínají tři metodiky. Nejsou to tři konkurenční pravdy, ale tři různé hloubky pohledu na týž případ.
Klinická (Maciocia, Deadman) vychází z orgánové diagnostiky a vzorců, dráhu volí podle symptomu a syndromu a pracuje jehlou, moxou a bylinami. Odpovídá na otázku, co se v těle děje.
Konstituční (Cecil-Sterman, Yuen) vychází z jüan čchi, esence a latence, dráhu volí podle konstituce a vrstvy, ve které problém leží, a pracuje s otevíracím a sdruženým bodem, s konsolidací, drenáží a vibrační technikou. Odpovídá na otázku, jak hluboko a s jakou opatrností zasáhnout.
Psycho-emoční a archetypální (Farrell, Yuen) vychází z životního příběhu a z uvíznutí v čase, dráhu volí podle scénáře, ne podle symptomu. Odpovídá na otázku, proč to ten člověk drží.
Všechny tři mají společný kořen v Li Š‘-čenovi a jeho Čchi ťing pa mai kchao z roku 1578 – ten už sám obsahuje všechny tři registry: akupunkturu, byliny i vnitřní kultivaci. Nevznikly proti sobě, vyrostly z různých částí téhož textu, a proto se dají kombinovat, ne jen střídat.
Otevírací a sdružené body
Tady je hodně věcí, které se běžně přejímají bez rozmyslu. Otevírací body jinových drah jsou body luo – PC-6, SP-4, LU-7 – zatímco u jang čchiao a du mai nepatří SI-3 ani BL-62 k žádné z klasických kategorií. KI-6 má dvojí roli: je otevíracím bodem jin čchiao mai a zároveň sdruženým bodem ren mai. Van Kervel z téhle logiky dovozuje, že otevíracím bodem jin čchiao mai by měl být spíš KI-4, tedy luo ledvin.
Probíráme čtyři způsoby použití otevíracího a sdruženého bodu, Maciociův zámek na dva klíče, pravidlo hostitele a hosta i výjimku u PC-6 a TE-5, pořadí zavádění jehel u lůžka, dobu ponechání a vytahování, a tři výjimky, které přebíjejí pravidlo o straně. A také to, co se dá s drahou dělat úplně bez otevíracích bodů – po trase, přes body setkání, body štěrbiny a body moří, a bylinnou cestou.
U strany napichování jdeme až k jejímu původu: k orientaci císaře, k tomu proč du mai vlevo a ren mai vpravo, a k tomu, že klasické texty tuhle otázku nerozhodují, takže se strana nakonec volí podle jasných praktických kritérií.
Pulz mimořádných drah
Pulzová část je samostatná kapitola, protože pramenů je pět vrstev a nedají se sloučit. Podrobně probíráme soustavu Bunkella a Ayala, kde se hmatá šest obvyklých poloh, ale hlouběji než orgánová vrstva: pod pozicí srdce leží du mai, pod játry čchung mai, pod jin ledvinami jang čchiao, pod plícemi ren mai, pod slezinou dai mai a pod jang ledvinami jin čchiao. Obě dráhy wej vlastní polohu nemají a posuzují se podle stavu všech jinových, respektive všech jangových pulzů.
Vedle toho Schéma ruky s jednatřiceti lokacemi, Li Š‘-čenova metoda, která se ztratila, poklepávající a kuličkovitý pulz a proč to nejsou pulzy nadbytku, Yuenova práce s vrstvami, Cecil-Sterman, Maciociovo pravidlo o téže kvalitě ve více polohách a mřížka Maj-ťingu. Doplňujeme palpaci břicha – siao fu a šao fu, podbřišek, nadbřišek a mečovitý výběžek. Souvislosti s běžnou pulzní diagnostikou probírá seminář Diagnostika dle pulzu.
Osm drah jednu po druhé
Největší část kurzu patří jednotlivým drahám. U každé jdeme stejnou cestou: původní text Li Š‘-čena, trasa a její větve, důležité body s jejich vlastním výkladem, oblasti těla pod vlivem dráhy, klinické obrazy, pulz a palpace, byliny a nakonec psycho-emoční rovina.
Čchung mai je ústřední osa a moře krve. Probíráme pět jejích trajektorií podle Yuena, hrudní šu body a zlom mezi KI-21 a KI-22, rebelující čchi a předpisy pro plnost i prázdnotu, vliv dráhy na membrány huang, na prsy, na srdce, na žaludek i na urogenitální systém mužů, a krevní stázi v gynekologii. Sem patří i velké luo šao jin jako protiproud.
Ren mai je moře jinu: výživa jin, podpora sestupného toku čchi plic a podíl na přepravě a vylučování tekutin. Srovnáváme ji s čchung mai i s drahami wej a čchiao.
Du mai je moře jangu a dráha identity. Probíráme její praktické využití, neurologické obrazy, gynekologii i mužský genitální systém, a klinickou zásadu: otevřít jang, a ne posílit.
Dai mai je opasková dráha a horizont tělesné paměti. Ošetřuje se konsolidací, ne drenáží, což u plnosti znamená postupovat uvážlivě.
Jin čchiao mai je zrcadlo nitra a bdělost vůči sobě. Sem patří i řada bodů duchů Sun S‘-miaova – třináct bodů, čtrnáct položek a čtyři trojice jako stupnice hloubky; podrobněji je rozebírá stránka Body duchů.
Jang čchiao mai je bdělost vůči světu a otázka hranic. Jin wej mai nese vnitřní příběh a emoční kontinuitu, jang wej mai příběh vnější a přemosťování času. U obou drah wej projdeme i Yuenovu práci s biogenealogií: jin wej řeší zátěže přicházející od matky, jang wej od otce.
Kdy po mimořádné dráze sáhnout – a kdy ne
Tohle je jediná kapitola celého kurzu, kde nejde o účinnost metody, ale o bezpečnost člověka, se kterým pracujeme. Cecil-Sterman zapsala Yuenovu větu, že osm mimořádných je velmi vážný úkol a že pacient, který na takovou léčbu není připravený, se může cítit zasažen až do morku kostí.
Z toho plyne několik pravidel. Nejdřív ověřit reakci a ujistit se, že je člověk ochoten jít do hloubky, kterou tahle práce otevírá. Neotvírat dráhu, dokud není jisté, že sérii dokončí – podle téhle školy je nedokončená série horší než žádná. Nezrychlovat proces a počítat se silnou emoční odezvou. Začínat odstupňovaně, buď čchung mai, nebo dai mai, podle toho, zda se má uvolnit zadržovaná patologie, nebo posílit zdroje.
Yuen k volbě dráhy přidává vlastní kritéria: chronicita jako vstupní podmínka, napojení na životní cyklus (před pubertou dráhy prvního předka, po ní dráhy wej a čchiao), rozlišení plnosti a prázdnoty, sdružený bod podle historie a ne automaticky, a strana podle pohlaví s uzavřením kontralaterálně. Probíráme i jeho věkovou mapu tváře jako klíč k volbě dráhy – souvislosti najdete na stránce Obličejová diagnostika.
Samostatně jdou kontraindikace jednotlivých bodů, děti a těhotenství, zvláštní případy CV-17 a CV-5 a body uvnitř očnice.
Vibrační metoda
Otevírací body podle téhle linie nejsou tím hlavním – jsou pomůckou, která posiluje záměr. Rozhodují tři věci: záměr, způsob napichování a výběr bodů na trajektorii dráhy.
Jak zásadní je způsob napichování, ukazuje PC-6. Krvavé napichování odvádí patogeny z krve, doplňování propojí perikard a trojitý zářič, nekrvavé vypouštění odvádí emoce. Stejně tak rozhoduje hloubka: povrchový vpich vytahuje povrchové patogeny, hluboký do úrovně jüan ty hluboké. Mimořádné dráhy se napichují vibrační technikou u všech příslušných bodů kromě GB-41, který se zaháčí krouživým pohybem lokte a zápěstí, protože se jím protahuje dai mai.
U každého takového místa přitom říkáme, co je doložené v pramenech a co patří ústnímu podání této školy. To je princip, na kterém celý kurz stojí.
Čchi-kung a vnitřní kultivace
Mimořádné dráhy jsou rovinou, kde se čínská medicína potkává s vnitřní kultivací. Kdo s čchi vědomě nepracoval, má o téhle rovině informace, ale ne zkušenost – a pak nemá čím poměřit rozdíly mezi školami. Proto je čchi-kung v kurzu hned na začátku: nejdřív postoj, potom teorie.
Začínáme postojem wu-ťi a polohou stromu se spojením KI-1 se Zemí a GV-20 s Nebem. Pak osm kusů brokátu cvik po cviku, pět základních postojů a ke každé dráze vlastní praxe – vibrace ve stoje pro čchung mai, vnitřní úsměv a jelení cvik pro ren mai, protřepání páteře a podepření nebe pro du mai, spirály po devíti úrovních pro dai mai. Nakonec malý a velký nebeský okruh a meditace Velkého vozu s Polárkou, středem a čtyřmi stranami.
U všeho poctivě rozlišujeme, co je z pramenů a co je praxe, a probíráme kontraindikace.
Kazuistiky
Závěr kurzu tvoří případy z praxe – úzkost a klaustrofobie, deset let trvající hněv a nespavost, dlouholetá dušnost, patnáct let trvající alergická rýma, nesmíření s vlastní postavou. U každého jde o totéž: co se z nálezu dá vyčíst, kterou dráhu volit a proč, a jak vypadal průběh. Podstatná je přitom i otázka, co tyhle případy společné nemají.
Pro koho je kurz určen
Kurz je určen praktikům a pokročilým studentům, kteří mají zvládnuté řádné dráhy, orgánovou diagnostiku a pulz. Je to nejnáročnější věc, kterou učíme, a zároveň poslední článek cesty do hloubky, která začíná u Luo meridiánů a pokračuje divergentními dráhami. Navazuje na dvouleté studium a je součástí postgraduálního studia.
Cena: 4 500 Kč za tři dny
Termín bude vyhlášen.
Tato stránka popisuje obsah odborného kurzu pro praktiky tradiční čínské medicíny. Jde o vzdělávací text, nikoli o návod k samoléčbě, o stanovení diagnózy ani o tvrzení o léčebném účinku. Podrobněji v Právních informacích.