co má oporu v tradici, co v moderním výzkumu, a jak to poznat
Nabídka léčivých hub na evropském trhu za poslední dekádu výrazně vzrostla. Vedle několika desetiletí známého reishi se dnes běžně prodávají cordyceps, hericium, maitake, chaga, shiitake, žampion mandlový a další.
Jde přitom o velmi různorodou skupinu. Některé z těchto hub patří k jádru tradiční čínské materia medica a jejich použití je doloženo dva tisíce let. U jiných je tradiční základ podstatně mladší nebo se týká spíše kuchyně než léčitelství. A několik z nich v čínské tradici není vůbec – jejich zázemí je jinde nebo jde téměř výhradně o výsledek moderního výzkumu.
Ani jedna z těchto možností není sama o sobě lepší nebo horší. Jsou to však různé druhy podkladů a při výběru se vyplatí vědět, o který jde.
Houby v čínské medicíně nejsou novinka
První věc, která se v diskusi o „léčivých houbách” často ztrácí: houby jsou v čínské materia medica přítomny odjakživa a patří mezi její běžně používané suroviny.
Fu Ling (Poria, pornatka kokosová) je jednou z nejpoužívanějších drog vůbec – objevuje se v desítkách klasických receptur včetně Liu Wei Di Huang Wan, Wu Ling San nebo Gui Pi Tang. Je zaznamenána v Shen Nong Ben Cao Jing mezi léčivy nejvyšší třídy.
Zhu Ling (Polyporus, choroš oříš) je rovněž klasickou drogou ze Shang Han Lun a hlavní bylinou receptury Zhu Ling Tang.
Obě jsou přitom houby – konkrétně sklerocia, tedy podzemní zásobní útvary. V čínském systému se prostě řadily mezi „byliny” (Yao), protože ten se nedělil podle biologických říší, ale podle působení.
Když se tedy dnes mluví o „houbové medicíně” jako o něčem novém, není to úplně přesné. Nové je spíš to, které houby se dostávají do popředí.
Tři skupiny podle síly tradiční opory
1. Doložené v čínském lékopisu
Sem patří vedle Fu Ling a Zhu Ling zejména:
Ling Zhi (靈芝, lesklokorka / reishi) – zaznamenaná v Shen Nong Ben Cao Jing mezi léčivy nejvyšší třídy. V čínské tradici má postavení srovnatelné s ženšenem a její doložená historie přesahuje dva tisíce let. Je součástí platného čínského lékopisu.
Yun Zhi (雲芝, outkovka pestrá / turkey tail) – rovněž lékopisná droga s doloženým tradičním použitím.
2. Doložené, ale mladší nebo především potravinové
Dong Chong Xia Cao (冬蟲夏草, housenice čínská / cordyceps) je v čínském lékopisu, ale její první čínský záznam pochází až z roku 1757. Jde tedy o drogu starou v čínské tradici zhruba 270 let – starší je přitom tibetská tradice, kde je doložena už od 15. století.
Hou Tou Gu (猴頭菇, korálovec ježatý / hericium) a Hui Shu Hua (灰樹花, trsnatec lupenitý / maitake) mají v Číně a Japonsku dlouhou historii, ale především jako potravina. Léčebné použití je doloženo, jejich postavení v klasické materia medica však není srovnatelné s Ling Zhi.
3. Bez čínské tradiční opory
Chaga (rezavec šikmý, Inonotus obliquus) nemá v tradiční čínské medicíně své místo – nemá čínský název v materia medica ani záznam v lékopisu. Její tradice je sibiřská a severoevropská: lidové použití v Rusku, Finsku a Pobaltí.
To neznamená, že je bezcenná – znamená to, že se o ní nedá mluvit jako o čínské bylině. Má vlastní, jinou tradici. Podobně žampion mandlový (Agaricus subrufescens) pochází z Brazílie.
Co znamená „opora v tradici” a co „moderní výzkum”
Tyto dva pojmy se v komunikaci často míchají, přestože každý znamená něco jiného – a každý má jinou hodnotu.
Tradiční opora znamená, že se surovina po dlouhou dobu používala v definovaném systému, u popsaných obrazů a v doložených dávkách. Její hodnota je dvojí: poskytuje dlouhodobou zkušenost s bezpečností a vodítko, u jakých stavů se osvědčila.
Tradiční prameny ovšem nepopisují houby moderními kategoriemi. V Shen Nong Ben Cao Jing nenajdete zmínku o imunitě ani o oxidačním stresu, protože tyto pojmy neexistovaly. Klasický text říká, že Ling Zhi doplňuje Qi a uklidňuje Shen – neříká, že „posiluje imunitu”.
Moderní výzkum naopak zkoumá mechanismy, obvykle však na izolovaných látkách nebo v buněčných a zvířecích modelech. Vysvětluje tedy, jak by něco mohlo fungovat; jeho slabinou je, že od modelu ke klinickému účinku u člověka vede dlouhá cesta.
Nejlepší je, když se obojí potkává – tedy když má surovina dlouhou tradici i výzkumné zázemí. To je případ Ling Zhi a částečně cordycepsu. Horší je, když se tradiční jazyk používá pro moderní tvrzení – například když se u chagy mluví o „tradiční čínské medicíně”. Tam čínská tradice není a odkaz na ni je zavádějící.
Plodnice, mycelium a substrát
Toto je nejdůležitější technická otázka při posuzování houbového přípravku.
Plodnice je to, co si pod houbou běžně představíme. Obsahuje charakteristické látky dané houby v nejvyšší koncentraci a u většiny druhů jde o tradičně používanou část.
Mycelium je podhoubí – vláknitá struktura prorůstající substrátem. Pěstuje se rychleji a levněji, obvykle na obilném substrátu.
U myceliových produktů se substrát často nedá oddělit; výsledný prášek pak obsahuje mycelium i obilí. To nemusí být problém – u některých hub, například u cordycepsu, je fermentované mycelium standardní a dobře prozkoumanou surovinou – ale mělo by to být uvedeno.
Deklarace by proto měla vždy říkat, o kterou část jde. Formulace „houbový extrakt” bez upřesnění nestačí – a jak je popsáno níže, u některých hub na použité části závisí i to, zda je surovina v EU vůbec použitelná.
Jak číst údaje o polysacharidech a betaglukanech
Toto je nejčastěji nepochopený údaj na obalech.
Polysacharidy nejsou spolehlivým ukazatelem. Standardní metoda jejich stanovení – fenol-sírová, případně UV – měří veškeré sacharidy ve vzorku, včetně alfa-glukanů, tedy škrobu. U myceliového produktu se do čísla započítá i škrob z obilného substrátu.
Údaj „50 % polysacharidů” proto sám o sobě neříká, kolik je v přípravku látek pocházejících z houby.
Betaglukany jsou smysluplnějším ukazatelem, protože jsou pro houby charakteristické. I zde však záleží na metodě – ta musí alfa a beta glukany oddělit. Standardem odvětví je enzymatické stanovení podle metodiky Megazyme (AOAC).
Poznámka k druhové odlišnosti. Různé houby mají přirozeně odlišný obsah betaglukanů. Vysoký obsah je typický pro plodnice hub jako maitake nebo hericium. U chagy je situace jiná – černý útvar rostoucí na bříze je sterilní sklerocium, nikoli plodnice, a jejími charakteristickými látkami jsou spíše triterpeny a melaniny.
Znaky jakosti houbového přípravku
- použitá část – plodnice, nebo mycelium (a na jakém substrátu)
- obsah betaglukanů, nikoli pouze polysacharidů
- metoda stanovení betaglukanu
- poměr a typ extrakce (voda, alkohol, dvojitá)
- analytické certifikáty ke konkrétní šarži
Shrnutí
Houby jsou v čínské materia medica přítomny od nejstarších dob – Fu Ling a Zhu Ling patří mezi její běžné drogy a Ling Zhi je zaznamenána mezi léčivy nejvyšší třídy. Nové není tedy použití hub jako takové, ale spíše rozšíření nabídky o druhy s velmi odlišným zázemím.
Cordyceps má v Číně doloženou historii zhruba 270 let, hericium a maitake byly především potravinou a chaga pochází ze sibiřské, nikoli čínské tradice. Každá z těchto možností má svou hodnotu – jen se o nich má mluvit přesně.
Pro posouzení konkrétního výrobku jsou pak rozhodující tři technické údaje: plodnice versus mycelium, obsah betaglukanů a metoda jeho stanovení.
Použité odborné zdroje
- Shen Nong Ben Cao Jing – klasické záznamy Fu Ling, Zhu Ling a Ling Zhi.
- Chinese Pharmacopoeia – monografie Poria, Polyporus, Ganoderma a Cordyceps.
- Wu Yiluo. Ben Cao Cong Xin (本草從新), 1757 – první čínský záznam Dong Chong Xia Cao.
- Novel Food Catalogue, Evropská komise.
Tento text má informativní charakter. Nenahrazuje konzultaci s kvalifikovaným lékařem ani odborníkem TCM.
