Od tradiční čínské medicíny k šamanismu
Medicína s přesným datem narození
Když si dnes otevřete učebnici čínské medicíny, najdete v ní přehledný systém. Jin a jang, pět prvků, dvanáct meridiánů, syndromy, jazyk, pulz. Vše na svém místě, vše přezkoušitelné.
Tento systém má jméno: tradiční čínská medicína, zkráceně TCM. A má také překvapivě přesné datum narození.
Roku 1953 zřídila Čínská lidová republika pět nových univerzit – v Pekingu, Kantonu, Nanjingu, Šanghaji a Čcheng-tu. Vznikly jednotné osnovy a jednotné učebnice. Cílem bylo vytvořit dostupný a plošně vyučitelný zdravotní systém. Podařilo se to. TCM dnes funguje po celém světě a pomáhá milionům lidí.
Jenže to, co bylo do těch osnov zařazeno, bylo vybráno. A to, co vybráno nebylo, tam nechybí náhodou.
Co z čínské medicíny zmizelo
Zmizela kosmologie. Zmizela astrologie a práce s časem. Zmizela vnitřní alchymie. Zmizeli duchové orgánů. Zmizel Mandát Nebes – představa, že řád, který vládne ve státě a v přírodě, vládne i v lidském těle, a že narušení jednoho je narušením druhého.
A zmizela šamanská vrstva, ze které celá čínská metafyzika původně vyrostla.
Vezměme jediný akupunkturní bod. KI-10, Jin-ku. V klasické tradici je to stinné údolí – místo ticha, kam se čchi noří do hloubky a kde se může obnovit rovnováha vodního živlu v těle i v mysli. V moderní učebnici je to bod, který odvádí vlhké horko z dolního zářiče, vyživuje jin ledvin a používá se při obtížích s močením nebo při bolesti kolene.
Obě věty jsou pravdivé. Ale je to rozdíl mezi mapou a krajinou.
Tři sta let vykořeňování
Klasická čínská medicína nezanikla přirozeným vývojem. Byla vykořeněna, a to v několika vlnách, které na sebe navazovaly po tři sta let.
Začalo to jemně. Roku 1704 zakázal papež Klement XI. konfuciánské rituály pod hrozbou exkomunikace a most mezi Evropou a Čínou se zhroutil. Roku 1814 zakázal kodex dynastie Čching kouzelníky, čarodějnice a všechny pověry – tentokrát zevnitř.
Pak přišly dělové čluny. Opiové války let 1839 až 1842 a 1856 až 1860 nebyly jen střetem dvou mocností. Roku 1860 vypálila cizí vojska Starý letní palác a v jeho zahradách shořela představa, že Nebesa chrání své děti.
Nejhorší rána ale nepřišla zvenčí. Z popela opiové porážky vzešlo Nebeské království Velkého míru (1850–1864). Jeho vůdce Chung Siou-čchüan se prohlásil mladším bratrem Ježíše Krista a zahájil systematické ničení základů čínské kosmologie. Taoistické a buddhistické chrámy lehly popelem, knihovny v deltě Jang-c* byly téměř úplně zničeny, konfuciánské texty se pálily a jejich prodejci popravovali. Šamani, média a nezávislí léčitelé byli potlačováni cíleně – monopol na spojení s Nebem měl patřit jen novému státu.
Válka si vyžádala dvacet až třicet milionů životů. Pro medicínu to znamenalo přetržení rodových linií, které po staletí předávaly poznání o čchi, o jin a jang, o Kmenech a větvích. Nikoli knihy – linie. To je rozdíl, ke kterému se ještě vrátíme.
Rok 1911 přinesl pád císařství a s ním konec Mandátu Nebes. Roku 1929 předložil lékař Jü Jün-siu ministerstvu zdravotnictví návrh na úplné zrušení tradiční medicíny: čchi, jin a jang, pět prvků i síť drah jsou podle něj pověry bránící vědeckému pokroku. Sedmnáctého března se v Šanghaji sešly tisíce lékařů, studentů a bylinářů. Vláda pod tlakem ustoupila – ale směr už byl určen.
Po roce 1948 nařídil Mao Ce-tung vykořenit vliv šamanských pověr. A roku 1953 otevřelo pět univerzit své brány.
Proč tradice přesto nezanikla
Učení o Deseti nebeských kmenech a dvanácti pozemských větvích se nikdy nepředávalo knihami. Předávalo se ústně, z mistra na žáka.
To je jeho slabost i jeho záchrana. Slabost, protože stačilo přerušit několik linií. Záchrana, protože linii nelze spálit – může sice odejít i s jediným člověkem, který ji nese, ale dokud ten člověk žije, žije i ona.
A několik jich odešlo včas. Předrevoluční emigrace po roce 1911 rozptýlila čínské komunity do Hongkongu, na Taiwan, do Singapuru a Spojených států. V nich vědění pokračovalo dál, mimo dosah toho, co se dělo doma. V samotné Číně se původní medicína dnes vyučuje na jediné katedře, a to v Čcheng-tu.
Od van Burena k nám
Do Evropy se učení dostalo oklikou a jeho cesta je dohledatelná jménem po jménu.
Holanďan J. D. van Buren začal studovat akupunkturu roku 1952. Roku 1963 vyslechl přednášku Jacquesa Laviéra o pěti prvcích a to ho nasměrovalo. Roku 1969 získal doktorát a odjel studovat do Koreje, kde se setkal s naukou o Nebeských kmenech a Pozemských větvích – v podobě, o níž tehdy neexistovala žádná literatura, a která se proto dala přijmout jen osobně, od učitele.
Roku 1972 založil International College of Oriental Medicine a učení tím poprvé vstoupilo do Evropy.
Po něm pokračovali Peter van Kervel a Joan Duveen. A z této školy vyšel Chris Bunkell, který ICOM absolvoval roku 1990 po čtyřletém denním studiu čínské filozofie, Kmenů a větví, syndromové teorie, akupunktury pěti prvků a západní medicíny. Svou praxi pak prohloubil taoistickou výukou Jeffreyho Yuena a dlouhodobými pobyty v Číně a Koreji.
Chris Bunkell toto učení přivezl do České republiky a na Slovensko. Odtud vede nit k nám.
Co to znamená pro dnešní praxi
Nejde o to zavrhnout TCM. Moderní systém přináší účinné metody léčby i prevence a jeho přednost – srozumitelnost – je skutečná přednost.
Jde o něco jiného. Terapeut, který zná jen jednu vrstvu, si její hranice plete s hranicemi oboru. Když mu něco nesedí, hledá chybu v sobě nebo v pacientovi, protože netuší, že existuje vrstva, kde je na tu otázku odpověď.
V původní čínské medicíně se pacient neptá jen co mi je. Ptá se také proč zrovna já a proč zrovna teď. A na tyto dvě otázky má klasická tradice nástroje, které moderní osnovy neobsahují: konstituční diagram z data a hodiny narození, rozlišení vrozených a získaných patologií, práci s ročními a osobními cykly čchi, výběr bodů podle denní doby a roční fáze.
Vrstva, o které se mluví nejméně
Za dynastie Wei – tedy v letech 386 až 533 našeho letopočtu – měla Císařská lékařská škola čtyři katedry: interní a externí lékařství, akupunkturu a moxování, masáže a démonologii.
Ne jako okrajovou kuriozitu, ale jako plnohodnotný obor. Tehdejší medicína prostě neoddělovala fyzický a duchovní svět. A šamanské techniky, ze kterých tato vrstva vyrostla, se dají sledovat sedm tisíc let před náš letopočet.
Co staří Číňané popisovali jako zasažení zlým duchem, popisujeme dnes jinými slovy: jako emocionální vítr usazený v některém z orgánů, jako trauma, které v člověku zůstane jako cizí síla řídící jeho jednání. Jazyk se změnil, jev nikoli. Tuto rovinu rozvíjí ve své práci Aram Tzayig v pojetí taoistické akupunktury a Demonic Qi.
Tři okruhy: Nebe, Země a člověk
Nauka o Kmenech a větvích se dělí na tři okruhy a v tom dělení je celý obraz člověka.
- Kmeny (Tian) – duch, charakter a čisté emoce; to, s čím člověk přišel na svět. Patologie vrozené.
- Větve (Di) – duše, mysl a osobnost; to, co se v životě utvářelo. Patologie získané.
- Člověk (Ren) – tělo, meridiány a fyzické pocity; to, co onemocní jako poslední.
Moderní medicína pracuje výborně s třetím okruhem. Původní čínská medicína začíná u prvního.
Cesta zpět proto nevede k odmítnutí toho, co umíme. Vede k obnovení toho, na co se mezi lety 1704 a 1953 zapomnělo – a k tomu, aby lékař zase věděl něco o horní oblasti, něco o dolní a něco o té mezi nimi. Tak, jak to Su Wen žádá už dva tisíce let.
Kde se touto cestou dá jít dál
Celou tuto cestu otevírá postgraduální studium tradiční čínské medicíny – od rozdílu mezi TCM a původní medicínou přes Nebeské kmeny a Pozemské větve, čtyři pilíře osudu Ba Zi a vnitřní kultivaci až k démonologii a Bodům duchů.
Navazují na ni konstituční akupunktura podle Kmenů a větví a přednášky Arama Tzayiga o taoistické akupunktuře.
Přehled doporučené literatury ke Kmenům a větvím i k Bodům duchů najdete v dolní části stránky postgraduálního studia.
Máte zájem o studium tradiční čínské medicíny?
Prohlubte své znalosti tradiční čínské medicíny a seznamte se s původními klasickými systémy, které po staletí formovaly čínské lékařství. Zanechte nám svůj kontakt a rádi vám zašleme podrobné informace o studiu.