O divergentních drahách se v klasické literatuře skoro nepíše. Kromě jedenácté kapitoly Ling Shu, která je nazývá oddělenými kanály a popisuje jejich průběh, není v čínské medicíně prakticky nic – znalost se předávala ústně z mistra na žáka. Mohla za to jednak složitost teorie, jednak náročnost samotné praxe.
Přitom jde o systém, přes který lze ovlivnit kteroukoli řádnou dráhu, a o předstupeň k práci s osmi mimořádnými drahami. Kurz vede od teoretického základu – He Tu, Ba Gua a párování drah – k bodům jednotlivých divergentních dvojic, k technikám napichování SDS a DSD a k pulzní diagnostice, která rozhoduje, kterou dvojici lze vůbec použít.
Co divergentní dráhy dělají
Divergentní meridiány leží o vrstvu hlouběji než Luo a tvoří další linii obrany. Propojují vrstvu wei čchi s vrstvou juan čchi – s vrstvou výživy přímé spojení nemají. Jejich úkolem je přivést obrannou čchi do konstituční vrstvy a vypudit patogen do bezpečného prostoru, kterým jsou v tomto systému velké klouby.
Když patogen projde vrstvou ochrany a míří k orgánům cang-fu, divergentní dráha se aktivuje a vytvoří opačný pohyb: obrátí ho od hlubokých vrstev a uloží do periferního kloubního systému. Jak dlouho ho tělo udrží v latentním stavu, závisí na síle esence – a že se latentní patogen začíná aktivovat, se pozná právě podle začínajících kloubních a pohybových potíží.
Dráhy se oddělují od hlavních drah pod koleny a pod lokty, vystupují do oblasti hrdla a obličeje a nemají vlastní body – používají body drah, se kterými se kříží. Na rozdíl od primárních drah mohou posilovat jin.
Teoretický základ: He Tu a Ba Gua
Na kurzu začínáme tam, odkud celý systém vychází. He Tu, diagram mistra Fu Xiho, rozvrhuje jin a jang do čtyř stran kolem neutrálního středu, kterým je země. Z tohoto rozvržení vychází i párování těla: kotník a zápěstí, koleno a loket, kyčel a rameno – a odtud praxe, kdy se bolest kolene řeší body v oblasti lokte.
Na to navazuje struktura Předního nebe Ba Gua a přiřazení akupunkturních drah k jednotlivým trigramům. Není to filozofická vsuvka: právě tohle rozvržení určuje, které dráhy tvoří divergentní páry a v jakém pořadí se aktivují.
Šest divergentních spojení
Dvojice se aktivují v pevném pořadí, které odpovídá hloubce průniku: BL/KI, GB/LR, ST/SP, SI/HT, TE/PC a LI/LU. Jinová dráha je v každé dvojici zdrojem, jangová hybnou silou pro vypuzení. Nejbezpečnější a nejuniverzálnější je první dvojice BL/KI.
Ke každé dvojici probíráme konkrétní body: horní a dolní body spojení, otevírací body, které určují, se kterou dráhou z páru budeme pracovat, body přechodu na střední ose těla, body trajektorie, ashi body, studničky, kožní okrsky a body vrstvy juan. U každé dvojice pak jde konkrétní příklad sestavy – například šest bodů dráhy močového měchýře a ledvin, nebo sestava pro uvolnění nadbytku v játrech.
Divergentní dráhy se nepoužívají jako primární terapie ani u akutních stavů. Patří výhradně k chronickým patologiím.
SDS a DSD: dvě techniky, dva záměry
Obě techniky spojují v jednom bodě povrchovou a hlubokou vrstvu, tedy wei čchi a juan čchi, a liší se směrem, kterým to dělají.
SDS (povrch – hloubka – povrch) aktivuje wei čchi, svede ji do vrstvy juan, tam probudí patogen a vytáhne ho na povrch a ven z těla. Jehla zůstává dvacet minut. Jde o obtížnou techniku, zvlášť u mělkých bodů jako GB-1 nebo BL-1, kde je rozdíl mezi vrstvami sotva milimetr.
DSD (hloubka – povrch – hloubka) má přesně opačný efekt: dává tělu impuls vypudit patogen z orgánu do kloubů. Používá se tam, kde wei čchi není dost silná na to, aby patogen dostala ven. Při dalších sezeních se pak wei čchi buduje a teprve potom se přechází k vypuzení. Jehly se u DSD ponechávají asi čtyřicet minut.
Obě techniky jsou vibrační – vibrace vychází z ramene a přenáší se paží do jehly. Bez jasného záměru se s nimi pracovat nedá.
Pulz rozhoduje, kterou dvojici použít
Tohle je klíčová část kurzu, protože právě na pulzu závisí volba mezi SDS a DSD. Pulzy divergentních drah leží na nejspodnějších liniích jednotlivých orgánů: tepna se protlačí ke kosti a velmi mírně povolí, a sleduje se, zda se tep mění.
Dál se sleduje šířka pulzu na úrovni krve – jestli má tělo dost krve a tekutin. Dvojice, která je v prázdnotě, se použít nedá; jde se o úroveň hlouběji. Když jsou první čtyři pozice slabé, pracuje se s TE/PC nebo LI/LU, tedy s úrovní čchi a jangu.
Opatrnost tu není formalita. DSD je bezpečnější, protože patogen pouze přemisťuje. SDS ho posílá ven, a pokud na to tělo nemá sílu, jen se probudí to, co bylo v latentní fázi.
Praktický protokol
Před samotnou terapií musí být otevřený povrch a člověk dostatečně hydratovaný, aby měl čím patogen odvést. Ošetřují se jizvy, které blokují wei čchi na povrchu. Celý cyklus trvá zhruba osmnáct dní a čím hlubší vrstva, tím delší léčba.
Součástí kurzu jsou i rozbory jednotlivých divergentních drah a rozlišení podle příznaků – co ukazuje na dráhu močového měchýře, co na ledviny, žlučník, játra, žaludek či slezinu – a práce s body Hua Tuo Jia Ji, sedmnácti páry bodů půl cunu od páteře, které popsal Hua Tuo.
Kde kurz stojí v celku
Patogen postupuje po vrstvách: řádné dráhy, šlachosvalové dráhy, Luo, divergentní dráhy a nakonec osm mimořádných drah. Práce s divergentními drahami je tedy přirozeným mezikrokem mezi Luo a mimořádnými drahami a celou tuto cestu popisuje postgraduální studium. Kdo chce téma vidět z druhé strany, může si přečíst článek Průnik patogenu do hloubky organismu.
Pro koho je kurz určen
Kurz je určen praktikům a pokročilým studentům, kteří už mají za sebou práci s řádnými drahami a s pulzem. Bez jistoty v pulzní diagnostice se s divergentními drahami pracovat nedá, protože právě ona určuje, co je v daném případě bezpečné. Navazuje na dvouleté studium.
Cena: 4 500 Kč za tři dny
Termín bude vyhlášen.
Tato stránka popisuje obsah odborného kurzu pro praktiky tradiční čínské medicíny. Jde o vzdělávací text, nikoli o návod k samoléčbě ani o tvrzení o léčebném účinku. Podrobněji v Právních informacích.