V taoistickém pojetí tělo není objekt obrany, ale živý a vědomý prostor, který se snaží udržet rovnováhu mezi tím, co je vlastní, a tím, co přichází zvenčí. Co označujeme jako škodlivinu – xie qi – není nutně zlé nebo nepřátelské. Je to Qi, která není sladěna s přirozeností daného těla. Někdy se dostane dovnitř náhle (větrná Qi, šok), jindy se hromadí v čase (vlhko, toxiny, zranění, nevyjádřené emoce, hluboké vzorce). Jak říká taoistická tradice, to, co vstoupí, musí být zpracováno – a když to nemůže být zpracováno, musí to být uloženo.
Vnější škodliviny přicházejí z povrchu – kůže, Wei Qi, obranný systém. Tělo se snaží odpovědět – pocením, horečkou, zvracením, pohybem střev. Pokud se ale obrana zhroutí, škodlivina se dostává dovnitř – a tělo hledá jiný způsob, jak ji zvládnout. Prvním z těchto mechanismů jsou Luo Mai, spojovací dráhy, které vytvářejí jakousi dočasnou paměť pro emoci nebo toxin.
Luo dráhy jsou jako vedlejší proudy – sbírají to, co nemůže být odvedeno hlavním tokem. V klasické medicíně se mluví o „Luo blood vessels“ – spojení krve a emocí. V taoistickém pojetí jsou Luo dráhy psychicko-fyziologické kapsy, kam tělo ukládá bolest, smutek, zranění, vinu – nejen fyzické, ale i duševní. Pokud bolest nemůže být projevena, uloží se. Pokud ztráta není vyjádřena, zhustí se. Luo bodem například lze uvolnit dlouho potlačovaný smutek (např. LU-7), nebo bolest srdce z dávného vztahu (např. PC-6). Ale když ani Luo již nestačí, tělo musí rozhodnout: propustit, nebo odklonit?
A zde přichází na scénu divergentní dráhy (Jing Bie). Jsou to tajné cesty, kterými tělo odvádí škodlivinu mimo hlavní kanály. Divergentní dráhy vedou k hlubokým Zang orgánům, ale také k oblasti krku, kde se Qi buď projeví – nebo skryje. V taoistickém pojetí tyto dráhy vznikly jako obranný mechanismus vědomí – když něco nemůže být integrováno, je to uloženo do hlubší vrstvy, kde to nebrání běžnému fungování. Například člověk, který zažil opakované ponížení, si „uchová“ horkost v oblasti jater, ale funkčně nevykazuje žádný symptom. Tělo udržuje stabilitu tím, že skrývá bolest v divergenci.
Divergentní dráhy jsou tak mechanismem mlčení. Škodlivina je skryta – ale nezmizela. Je zadržena mimo vědomí. Mnohé chronické stavy, které nemají zjevnou příčinu, jsou právě výrazy této úschovy – tlak v krku, bolest kloubů bez zánětu, náhlé paniky. V taoistické klinice se léčitel ptá: co bylo dlouho skryto? co bylo rozhodnuto nevidět?
Když ani divergentní úroveň nezajistí rovnováhu – když množství zadržené bolesti nebo toxinu překročí kapacitu skrytí – tělo sahá po nejvyšší možné ochraně: osm mimořádných drahách (Qi Jing Ba Mai). Tyto dráhy nejsou součástí běžného denního oběhu Qi. Nepracují s hodinovým cyklem. Jsou archaické, předcházejí meridiány. Jsou matricí, ve které je vepsán vzor života. A proto, když je ohrožena samotná integrita těla nebo ducha, tělo použije právě je – k tomu, aby udrželo životní příběh pohromadě, i za cenu symptomů.
Chong Mai například může zadržet emoční výbuch nebo trauma – a přetavit ho ve stagnaci v pánvi. Dai Mai může uzamknout pohyb Qi a nevpustit nic dovnitř ani ven – a člověk pak cítí únavu bez příčiny, neschopnost se rozhodnout. Du Mai může přeměnit bolest otce ve ztuhlost páteře. Ren Mai zase uloží mateřský smutek do vody těla – záněty, výtoky, zadržení.
Osm mimořádných drah tak tvoří archivy hluboké paměti. V taoistickém pojetí je jejich aktivace zásadní okamžik – protože neznamená léčbu symptomů, ale souhlas s tím, že je třeba přepsat příběh. Jehla zde není léčivá tím, co stimuluje – ale tím, že umožňuje návrat. Tím, že člověk souhlasí: „To, co bylo uloženo, může být viděno.“
Luo dráhy zadržují emoci. Divergentní dráhy zadržují zranění. Mimořádné dráhy zadržují smysl. A když všechno selže, tělo volá skrze Shen: Vrať se, vzpomeň si, znovu se spoj s tím, co jsi byl. Taoistická léčba je pak nikoliv o odstranění xie qi, ale o pochopení, proč byla přizvána – a co má učit.
Příklady disharmonií a náznaky léčby pomocí Luo Mai (dráhy spojení), Jing Bie (divergentní dráhy) a Qi Jing Ba Mai (osm mimořádných drah).
Tělo v taoistickém pojetí neodděluje fyzické od energetického. Povrch těla – kůže, póry, chlupy – je výrazem vnitřního vědomí. Wei Qi, obranná Qi, proudí mimo meridiány, pohybuje se v cyklech kolem těla, zvláště přes hrudník a břicho, a reaguje okamžitě na vnější podnět. Pokud člověk zažije např. náhlý chlad, přepětí, emoční šok, duševní otřes – Wei Qi zareaguje buď vypuzením, nebo ústupem.
Příklad: po šoku dojde k pocení, únavě, neschopnosti se zahřát. Pokud Wei Qi selže, škodlivina proniká do hlubší vrstvy – nejprve do Cou Li prostoru (kde kůže a svaly komunikují), poté do dráhy. Zde lze ještě škodlivinu „vytáhnout“ pomocí vypouštěcích bodů, pocení, moxy nebo léčby hodinové Qi (Zi Wu Liu Zhu). Pokud se však škodlivina nemůže projevit, tělo ji uloží jinam – a aktivuje první úložiště: Luo Mai.
Luo Mai jsou rozšířením hlavních meridiánů. Nesou krev a emoce, pojí párové orgány a chrání Zang proti emočním otřesům. V taoistickém pojetí se jedná o psychicko-energetické nádoby, kam se ukládají nevyjádřené bolesti – jako kdyby tělo řeklo: Toto je příliš mnoho na to, abych to cítil – musím to odložit.
Příklady disharmonie:
Léčba:
Pokud tělo nedostane prostor na vyjádření – např. dítě nesmí plakat, dospělý musí „fungovat“ – Luo dráhy se naplní, bolest překročí práh a tělo hledá novou úroveň úschovy: Jing Bie.
Divergentní dráhy jsou skryté větve hlavních dráh, které se oddělují v klíčových oblastech (např. koleno, stehno, rameno), vstupují do Zang orgánů, křižují se v oblasti krku a hlavy a umožňují dočasné uskladnění škodliviny bez zjevných symptomů.
V taoistickém modelu se jedná o mechanismus těla, jak udržet vědomí oddělené od bolesti, když ta je příliš hluboká nebo ohrožující. Je to odpověď těla na dilema: Buď selžeme na úrovni povrchu, nebo uchováme bolest skrytě a přežijeme.
Příklady disharmonie:
Léčba:
Když ani divergentní dráhy již neudrží strukturu – nebo když se životní vzorec stane nesnesitelným pro duši – Qi se přesune na úroveň mimořádných drah, které udrží integritu celé bytosti i přes její fragmentaci.
V taoistické tradici tyto dráhy nejsou „navíc“ – jsou prvotní strukturou, která vznikla dříve než meridiány. Nesou informaci o směru života, archetypální paměť rodu, prenatální otisk. Když tělo použije tuto úroveň, říká tím: Není to jen trauma – je to otřes mé identity.
Příklady disharmonie:
Léčba:
Tělo si pamatuje vše. Každá nevyřčená emoce, každý zadržený dech, každé rozhodnutí, které nebylo učiněno – to vše zůstává. Taoistická medicína nevylučuje žádnou vrstvu. Naopak, považuje každou disharmonii za příležitost k návratu – ne k dřívějšímu stavu, ale k hlubšímu souladu s vlastním Dao.